Jen málokterá technologie se rozvíjí s takovou dynamikou jako VoIP (Voice over IP). Vždyť třeba ve Spojených státech ji dnes používá přes padesát procent organizací. Přesná čísla z českého prostředí nemáme k dispozici a asi jsou nižší, nicméně jisté je, že rostou a porostou.

Bezpečné, či nebezpečné?

V souvislosti s masovým rozšířením internetové telefonie každopádně vyvstává základní otázka: jak je na tom z hlediska bezpečnosti? Zatím relativně dobře, protože přímé útoky proti VoIP infrastruktuře a souvisejícím službám jsou vzácné, ale vyskytují se.
Velice střízlivě to vyjádřila americká bezpečnostní firma RSA, která upozornila, že navzdory všem varováním a katastrofických scénářům ohledně zranitelnosti VoIP představují největší nebezpečí pro internetovou telefonii „běžné“ síťové slabiny. Tedy nedostatky v klasických sítích, zranitelnosti v použitých operačních systémech apod. Což je pravda: nedávno se například vyskytla chyba v operačním systému Windows, která umožňovala napadnout VoIP program Nortel.
Administrátoři sítí se zpravidla mylně domnívají, že pokud digitalizovaný hlas putuje po síti v paketech, prostě jen připojí VoIP komponenty do již hotové sítě a vše bude fungovat. A že pokud je tato síť zabezpečena, pak bude i internetová telefonie bezpečná. Tak jednoduché to ale není – ochrana VoIP vyžaduje úplně jiný přístup než zabezpečení e-mailu či internetového provozu.
Vezměme si klasický firewall: kontroluje procházející data, přičemž má určitou propustnost. Je-li datový provoz vyšší, jsou data uložena do fronty, v níž čekají na prověření. V praxi se jedná o prodlevy naprosto minimální a neznatelné: u běžného využívání internetu nehraje doručení či odeslání e-mailu o několik desetin sekundy zásadní roli. Jenomže u internetové telefonie je to něco docela jiného: ukládání paketů na firewallu a jejich nepravidelné odesílání dovnitř i ven má za následek dramatické zhoršení kvality přenášeného hlasu, vznik hluchých míst či výpadků dat… Čili běžný firewall zde nestačí, je zapotřebí používat firewall s podporou VoIP technologií (kde se příslušné pakety „odbavují“ přednostně, aby nebyla narušena kontinuita datového toku).
Faktem každopádně je, že bezpečné VoIP v nebezpečném prostředí asi nemůžeme očekávat. Internet nebezpečným prostředím bez jakékoliv diskuse je, musíme si tedy bezpečné prostředí vytvořit.

Víc než data

Jedním z častých mýtů v souvislosti s VoIP je právě konstatování, že v jeho případě jde pouze o datový přenos, čili je-li zabezpečená stávající infrastruktura, je automaticky bezpečné i internetové telefonování.
Zásluhou výše uvedených problémů s některými firewally je třeba naprosto běžné, že je vytvořen „tunel“ ve firewallu a data nejsou kontrolovaná. Ostatně jejich kontrola je i jinak obtížná, protože většina aplikací používá proprietární řešení. Jinými slovy: firewall nemá možnost tato data kontrolovat. Je to podobné jako s šifrovanými daty, do nichž firewall nemá možnost „vidět“, a která je tedy stejně nutno kontrolovat až na cílové stanici. Díky multimediálním aplikacím VoIP (například možnost poslání souboru) tak může dojít k proklouznutí škodlivého kódu až na cílovou stanici. Minimální nutností je rozhodně firewall s podporou VoIP (dochází k přednostnímu odbavování těchto paketů, což alespoň nezpůsobuje zadrhávání přenosu).
VoIP každopádně chybí celosvětově uznávané a používané standardy. Je to pochopitelné, snem každého výrobce je prosadit právě ten „svůj“ protokol. Díky tomu ani jednotliví klienti navzájem nekomunikují… Tato skutečnost sice limituje možnosti kontroly provozu, na druhé straně má i svá pozitiva: těžko lze vytvořit jeden unifikovaný globální útok proti všem klientům a protokolům.
Jedním z nejrozšířenějších protokolů je přitom SIP, který ovšem zpravidla není šifrovaný, a předává tedy informace v otevřené podobě. Jeho prostým zachycením (při ustanovování komunikace) je tak možné nesmírně snadno „odposlechnout“ identifikaci komunikující strany nebo její heslo.
SIP paket lze také jednoduše podvrhnout. Výhoda? Třeba uskutečnění volání zdarma (pod pojmem „zdarma“ rozumějte „na účet někoho jiného“). SIP paket má dvě základní hodnoty Uniform Resource Identifiers (URI), které určují, odkud hovor je (From) a kdo za něj bude platit (Contact). Dnešní systémy přitom zcela automaticky předpokládají, že obě hodnoty jsou stejné. Takže tyto URI nejsou kontrolované navzájem. Často je přitom kontrolována pouze hodnota Contact, takže lze paket jednoduše upravit, aby někdo jiný platil za váš hovor.
Samozřejmě, že je vůči VoIP možný i klasický útok (a dokonce pravděpodobný a jednoduchý: třeba odcizení přihlašovacích atributů pomocí spywaru nebo odposlech pomocí trojanů, což by se vám u klasických telefonních linek asi podařilo těžko). O tom svědčí i fakt, že každý měsíc dochází celosvětově dle statistik k neoprávněnému čerpání zhruba 200 milionů minut volání v ceně asi 26 milionů dolarů.

Nesmíme zapomínat ani na „klasiku“ dnešní informační (ne)bezpečnosti – na výskyt programátorských chyb a zranitelností. Dodavatelé VoIP často vyzývají přinejmenším k aplikaci záplat, mnohdy i k více či méně pravidelnému přechodu na vyšší verze.
Také podotýkáme, že součástí informační bezpečnosti je dostupnost, kterou se u VoIP ne vždy daří plně zajistit. Svědčí o tom třeba i fakt, že VoIP se nedoporučuje používat pro tísňová volání. (Existují i další důvody pro odmítání této technologie, a to třeba problematická geografická lokalizace volajícího nebo identifikace volajícího.)

Jak na VoIP bezpečnost

Bezpečnostní problémy se v zásadě dají rozdělit do tří oblastí: selhání autentizace (např. neoprávněný útočník nakládá s daty/informacemi, k nimž by neměl mít přístup), selhání integrity (výpadky spojení apod.) a selhání soukromí (odposlech aj.). Každá z těchto oblastí přitom při návrhu architektury musí být posuzována samostatně – ovšem stejně tak musí být posuzovány všechny společně v celkovém bezpečnostním kontextu.
Klíčem k bezpečnému VoIP je každopádně správný návrh sítě a její celková architektura. Což je ostatně problém nejen bezpečnosti, ale i kvality služby (potíže s těmito ukazateli pochopitelně odrazují lidi od VoIP vůbec). Každopádně nejde jen o to, internetovou telefonii nasadit, ale o to, nasadit ji bezpečně. Ostatně i operační systém (jakýkoliv!) lze nasadit, nebo nasadit bezpečně. Jistý americký bezpečnostní specialista jednou předvedl, jak za půl hodiny naučil svoji osmdesátiletou babičku (jinak naprosto běžnou uživatelku počítačů bez hlubších znalostí) hacknout základní konfigurace Windows nebo Linuxu!
Pokud je to jen trochu možné, oddělte datové a hlasové přenosy. Pochopitelně, že toto vyžaduje nemalé náklady, ale na druhé straně je to jediná cesta k zajištění dostupnosti VoIP. Právě na tyto skryté náklady při pořizování internetové telefonie si dejte pozor! O tom, že oddělení dat a hlasových přenosů přináší své ovoce, svědčí i případ z roku 2004, kdy virus napadl síť americké univerzity Worcester Polytechnic Institute. Datová síť se zhroutila, ale technologie VoIP díky oddělení sítí bez potíží dále fungovala.

Mírně pesimistický závěr

Jedna věc je každopádně neoddiskutovatelná: útoky proti datovým sítím dlouhodobě narůstají, je jen otázkou času, kdy masově postihnou i VoIP. Je to čím dál zajímavější a čím dál zranitelnější cíl.

Tomáš Přibyl